Hlavní stránka     Vzdělání, MBA     Extra příjmy     Soudy, exekuce     Alternativní politika     Prezidentské volby    Hodnocení     Další nabidka    Blog, atd.

 

 

25000.cz

 

 

Občanská iniciativa pro minimální mzdu 25000 Kč - hlavně uzavřením tunelů

 
     

sponzoruje narodniinstitut.cz - think tank pro nápravu státu, kultury, školství a vytvoření maximální prosperity

 

 

home
uzavření tunelů
tisková konference
resoluce v OSN
25.000 min. mzda
justiční mafie
exekutorská mafie
anulace exekucí
oběti listopadu
ČR - neokolonie
mezinárodní pakt 1
mezinárodní pakt 2
historie neokolonie ČR
landsmanschaft
Československý sněm
náprava ČR
náprava regionů
dobře vám zaplatíme
odkazy
kontakt

 

Více informací naleznete na stránkách kandidáta na prezidenta, který založil iniciativu 25000. Viz:

www.JosefToman.cz

 

doporučujeme:

 

 

 

Historie porušování lidských práv v České republice

   Česká republika je státem ovládaným mafií, která za uplynulých dvacet let rozkradla a vydrancovala celou zemi, a uvrhla velkou část obyvatel do chudoby. Ačkoliv je Česká republika oficiálně demokratickým státem, ve skutečnosti zde vládne úzká vládnoucí oligarchie, která různými podvody získala obrovský majetek. Základní lidská práva občanů ČR jsou soustavně porušována, tak jako v totalitních zemích.

   Kořeny současné tragické situace, ve které se ocitla Česká republika a český národ spočívají v „revoluci“ z roku 1989, při které byl bývalý komunistický režim nahrazen kapitalistickým režimem.

Tato takzvaná sametová revoluce byla ve skutečnosti předem připravená komunistickými tajnými službami, a to Státní tajnou bezpečností, 1. správou SNB (zahraniční rozvědka), komunistickými nomenklaturními kádry z akademického prostředí a skupinou vybraných disidentů, kteří povětšinou naoko bojovali proti komunistickému režimu, ale ve skutečnosti pracovali pro tajnou policii. V čele disidentů stál pozdější prezident republiky Václav Havel. Skutečným důvodem převratu bylo, že vysoce postavení komunističtí funkcionáři, důstojníci tajných služeb a členové vedení státních podniků chtěli rozkrást státní majetek a proto bylo třeba předem připraveným převratem nastolit kapitalismus.

   K předání moci došlo v listopadu a prosinci 1989 po nepokojích v Praze organizovaných tajnými službami. Následovala privatizace státního majetku, která probíhala dvěma způsoby, buďto takzvanou kupónovou privatizací nebo přímým prodejem podniků zahraničním firmám. Kupónová privatizace znamenala, že státní podniky byly přeměněny na akciové společnosti a akcie byly rozděleny všem občanům tehdejšího Československa. Vzhledem k tomu, že v Československu v předchozích padesáti letech žádné akciové společnosti, ani jiné soukromé firmy neexistovaly, neměl nikdo z občanů zkušenosti s obchodováním s akciemi. Proto byly více než dvě třetiny občanů okradeny o své akcie v předem připravených podílových fondech, které řídili povětšinou komunističtí funkcionáři a agenti tajných služeb, většinou prostřednictvím takzvaných býlích koní. Tito lidé, takzvaní tuneláři, tak zdarma získali většinu bank a průmyslových podniků v Československu a od té doby ovládají stát. Zbytek státního majetku byl za nepatrnou cenu prodán zahraničním, převážně německým firmám. Kurz Československé koruny k německé marce byl v osmdesátých letech 4:1. Počátkem devadesátých let však tehdejší ministr financí, pozdější premiér a následně prezident Václav Klaus stanovil kurz v poměru 18:1. To mělo oficiálně důvod zlevnit české zboží v cizině. To ovšem umožnilo rozprodat státní majetek Němcům za zlomek jeho hodnoty. Německé firmy tak ovládly stovky českých podniků a ty jim dodnes přinášejí obrovské zisky ve formě dividend.  

  Výsledkem privatizace, což byla loupež jaká nemá v českých dějinách obdoby, je to že stát se zbavil majetku v hodnotě několika bilionů Korun a dnes má naopak téměř dva biliony Korun dluhu, což vzhledem k tomu že ČR má 10 milionů obyvatel je dluh velmi vysoký. Ještě horší bylo, že velká část takto zprivatizovaných podniků zkrachovala. Československo mělo v osmdesátých letech vyspělý strojírenský průmysl, dále chemický, elektrotechnický, potravinářský, textilní a kožedělný průmysl, ve výrobě oceli na počet obyvatel bylo Československo na prvním místě na světě. V devadesátých letech velká část zprivatizovaných podniků byla vytunelována (rozkradena) jejich managementem. Zcela zaniknul textilní a kožedělný průmysl, skončila výroba motorek, nákladních automobilů a letadel což byla odvětví ve kterých Československo zaujímalo přední místo v Evropě. Zkrachovaly podniky s více než stoletou tradicí, které předtím zaměstnávaly tisíce i desetitisíce dělníků. Tesla byla jedna z největších elektronických firem ve světě, která prakticky též zanikla, přestože zaměstnávala statisíce lidí. Byl prakticky zničen vyspělý vývoj a výzkum, který akceleroval daleko rychleji než na západě. Příkladem byly radary Ramona a Tamara, které byly schopny vidět americké Stealth bombardéry ze vzdálenosti set kilometrů. Byly uvedeny v provoz dříve než Stealth bombardéry, o kterých se USA domnívalo, že budou vždy neviditelné. Výsledkem privatizace bylo, že velká část obyvatel se ocitla bez práce.

   V Československu bylo také vyspělé zemědělství, velká část zemědělské produkce se vyvážela a dovážely se pouze tropické plodiny. Dnes však pole leží ladem a polovina masa se dováží z ciziny. Rolníci měli dříve slušnou životní úroveň, v devadesátých letech však životní úroveň rolníků klesla na úroveň rozvojových zemí a Česká republika se zařadila mezi země třetího světa. Celý český venkov dnes upadá a postupně se vylidňuje, neboť obyvatelé se z venkova musí stěhovat za prací do měst, na venkově totiž prakticky žádná práce není.

   Tímto nechceme tvrdit, že socialistické Československo bylo ideálním státem, i za vlády komunistů docházelo k masovému porušování lidských práv, zejména k perzekuci odpůrců komunistického režimu a občany také trápil nedostatek některých druhů zboží, zejména zboží z dovozu, stejně tak jako velmi omezená možnost cestování do západních států. Zahraniční vysílání CIA stanic Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky tvořilo mezi Čechoslováky dojem, že život na západě je nesrovnatelně lepší, že je tam neomezená svoboda slova a skutečná demokracie. Měli tam vyšší mzdy, lepší auta, vyšší budovy, monumentálnější filmy, modernější hudbu. Proto velká část občanů souhlasila s pádem komunistického režimu a očekávala že se budou mít lépe. Jejich naděje však byly postupně zklamány a situace v zemi se neustále zhoršuje. Západ si z nás udělal svou kolonii.

   Jedním z nejhorších zločinů, která vládnoucí oligarchie provedla českému a slovenskému národu bylo rozdělení Československa na dva samostatné státy - Českou a Slovenskou republiku v roce 1993. K rozdělení došlo proti vůli většiny Čechů i Slováků. Za rozdělením velmi pravděpodobně stály německé tajné služby, neboť německá vláda potřebovala Československo rozdělit, aby ho mohla snáze ovládnout. Druhým důvodem byly neshody mezi českými a slovenskými politiky, jejich cíle přitom byly stejné a to rozkrádat státní majetek, nemohli se však dohodnout na rozdělení nakradeného lupu. Výsledkem rozdělení byly nejen politické ale i ekonomické škody způsobené rozpadem společného trhu. Poslanci, kteří hlasovali pro rozdělení Československa se dopustili vlastizrady. Navíc si tito polistopadoví „demokraté“ odhlasovali doživotní imunitu, nejvyšší na světě, čímž se pojistili proti potrestání. Jejich imunita je však nelegální, protože odporuje Ústavnímu pořádku jehož součástí jsou i mezinárodní smlouvy o lidských právech, které tím byly také porušeny. Vše toto se odehrávalo při potlesku médií, která byla ovládaná cizinci a která lidem lhala a pomohla tomu, že stejná skupina lidí, kteří za tohle vše může, je stále u moci.

   Dále se budeme věnovat pouze situaci v České republice, i když na Slovensku je situace velice podobná.

   Zločinecká oligarchie ovládající Českou republiku si udělala ze státu dojnou krávu. Obrovské peníze ze státního rozpočtu každoročně skončí v kapsách zločinců, přesněji řečeno na jejich kontech v zahraničních bankách. Každoročně je rozkradeno 200-300 miliard na předražených či jinak nesprávně nastavených státních zakázkách, zejména se jedná o stavební práce, nákup zbraní a vojenského materiálu, nebo dodávky počítačů, nebo různé poradenské služby, stejně tak jako korupce ve firmě ČEZ, ve zdravotních pojišťovnách, ve státních lesích a na státních drahách. To znamená, že je rozkradeno 20 až 30% státního rozpočtu, za což politici, kteří o tom rozhodují pravděpodobně dostávají tučné úplatky. Dalších 300 miliard odchází ze země ve formě zisku zahraničních korporací, 50 miliard do solárního tunelu, další zisky státního podniku ČEZ dělají opět asi 50 miliard a utrácí se mimo jiné v investicích do rozvojových zemí, kde je korupce ještě vyšší než u nás. Aby stát měl peníze na tento penězovod veřejných prostředků na účty mafie, musí být v ČR velice vysoké daně. Zejména DPH je v ČR nejvyšší v Evropě. Velmi vysoké jsou také spotřební daně na benzín, naftu, tvrdý alkohol a cigarety. Naopak hrstka nejbohatších podnikatelů platí daně velmi nízké. Daňový systém ČR je extrémně nespravedlivý, je totiž nastavený tak, aby daně platili zejména příslušníci střední třídy, potom chudí a nejmenší část svých příjmů odvádějí na daních bohatí. Ti nejbohatší navíc často neplatí daně vůbec žádné neboť za tučné úplatky se dá placení daní vyhnout, nebo se zisky převedou do daňových rájů, kde se daně neplatí.

   V ČR téměř nejsou nestranné a nezávislé soudy, respektive nezávislé jsou, ale na zákonu a na spravedlnosti. Je všeobecně známo, že některé soudy v ČR ovládá takzvaná justiční mafie. Proto soudy často vydávají zcela absurdní rozsudky, které jsou výsměchem právu a spravedlnosti. Pro řadového občana je téměř nemožné se dovolat spravedlnosti. Zločinecká vládnoucí oligarchie totiž stále schvaluje nové zákony upravující soudní řízení tak, aby obyčejní občané neměli právo na spravedlivý proces. Například nedávno schválená fikce doručení dopisu znamená, že když soud nebo jiný státní úřad pošle doporučený dopis a jeho adresát si jej nevyzvedne, například proto že se dlouhodobě nezdržuje v místě bydliště, nebo se již dávno odstěhoval, ale na soudě o tom neví, je mu dopis vhozen do schránky a požaduje se za doručený. Proto se často stává, že se žalovaný vůbec nedozví, že proti němu někdo podal žalobu, ani to, že například ve městě kde dříve bydlel probíhá soudní řízení, ve kterém se rozhoduje o jeho právech. V těchto případech se tedy žalovaný nemůže k řízení nijak vyjádřit a předložit žádné důkazy a soud prohraje, i kdyby měl pravdu. O tom že proběhlo soudní řízení a že ho prohrál se žalovaný často dozví až když k němu přijde exekutor a vymáhá zaplacení dluhu, o kterém dlužník nic nevěděl. Proti vynesenému rozsudku se nemůže ani odvolat.

   Občany ČR trápí velmi vysoká kriminalita. Zejména majetková kriminalita vzrostla obrovskou rychlostí a stala se asi 10x vyšší než před revolucí. Státem vydávané statistiky tuto skutečnost kryjí či o ní mlží, takže takové údaje jsou pro obyčejného člověka nedohledatelné. Občané jsou totiž okrádáni nejen politiky a lichváři, ale i obrovským množstvím obyčejných zlodějů. Vloupání do bytů, krádeže aut a kapesní krádeže jsou tak časté, že se snad nenajde obyvatel České republiky, kterému nikdy nebylo nic ukradeno. Policie a soudy s kriminalitou dostatečně nebojují a objasněnost trestných činů je velice nízká.

   Zejména je velice nízká objasněnost u hospodářských trestných činů velkého rozsahu, zvláště pokud jejich pachatelé jsou politici nebo jejich sponzoři a lobbyisté. Pokud člověk v ČR ukradne několik tisíc korun, je zde určitá pravděpodobnost že se dostane před soud a soud mu udělí trest. Pokud však někdo ukradne nebo zpronevěří několik miliard, je tato pravděpodobnost velice malá.

   I v české republice samozřejmě existují čestní a poctiví policisté, prokurátoři a soudci. Tito lidé se přes silný politický nátlak a často i přes odpor svých nadřízených snaží vyšetřovat závažné zločiny spáchané politiky a ostatními příslušníky zločinecké vládnoucí oligarchie. Jejich snaha v posledních letech občas vedla k výsledkům - usvědčení a odsouzení tunelářů. V roce 2012 byla řada zločinců, kteří rozkradli státní majetek ve vězení a proti dalším bylo v té době vedeno trestní řízení, čeští občané měli naději že se situace konečně zlepší a zloději a defraudanti skončí za mřížemi. Poté však přišel šok v podobě presidentské amnestie. Na nový rok 2013 tehdejší president Václav Klaus vyhlásil amnestii a skoro všechny tyto tuneláře propustil na svobodu nebo zastavil trestní řízení proti nim, takže dnes mohou v klidu užívat nakradených peněz, jedná se o miliardy.

   Státní orgány však naopak tvrdě bojují proti politické opozici. Protivládní demonstrace jsou zakazovány a rozháněny policií. Přestože Ústava ČR zajišťuje svobodu projevu, podobně jako ústavy jiných demokratických zemích, v praxi jsou v České republice cenzurovány noviny a časopisy, knihy i internetové stránky. Často jsou také trestně stíháni jejich autoři a občas dokonce někdo za podobný ideozločin dostane nepodmíněný trest vězení. Je znám případ jednoho zpěváka, který je ve vězení za texty písní, které zpíval. Toto pronásledování opozice je politiky vydáváno za boj proti fašismu a nacismu. Ve skutečnosti jsou to však právě oni sami, kteří používají fašistické metody potlačování občanských práv.

   Typickým příkladem zneužívání bezpečnostních sil k politickým účelům je nedávná aféra, kdy milenka bývalého předsedy vlády Nečase nařídila vojenské zpravodajské službě, aby sledovala jeho manželku. Velitel vojenské rozvědky tento zjevně nezákonný rozkaz splnil a tak tajná služba několik dní sledovala a fotografovala manželku premiéra.

   Dalším velkým problémem v ČR je lichvářství. Miliony českých občanů se staly obětí různých podvodných firem, které nabízejí spotřebitelské i jiné úvěry s úrokem desítky i stovky procent ročně. Zákony České republiky nezakazují lichvu, neboť lichvářské společnosti disponují obrovskými finančními prostředky, o které okradly občany a za tyto peníze mohou sponzorovat politické strany i korumpovat jednotlivé politiky. Mnozí vysocí čeští politici dokonce sami podnikají v tomto nemorálním byznysu. Zadluženost velké části českých občanů je závažným ekonomickým i sociálním problémem. Tento problém se samozřejmě netýká jen ČR ale i mnoha dalších států, ale v ČR jsou dlužníci v obzvláště těžké situaci.

 Osobní bankrot je v ČR velice složitý proces a zdaleka ne každý dlužník k němu splní podmínky. Mnoha lidem pak zůstanou dluhy až do konce života.  

  S dlužníky je v ČR zacházeno hůře než s kriminálníky. Jedním z nejhorších problémů, který trápí české občany jsou soudní exekutoři (vymáhači dluhů). Ačkoliv se exekutorům říká soudní, ve skutečnosti jsou to soukromí podnikatelé, což je anomálie, která kromě České republiky a Slovenska je jen v několika málo dalších zemcích světa. Tito soukromí exekutoři navíc dostávají za svou činnost obrovské, přímo nemravné odměny a jejich pravomoci připomínají pravomoci politické policie ve fašistických režimech. Exekutor například může násilím vstupovat do obydlí dlužníka, v jeho nepřítomnosti, bez toho, aby musel žádat soud o povolení k prohlídce. Exekutoři také mohou obstavit bankovní účet dlužníka a vybrat z něj všechny peníze, mohou uložit zaměstnavateli dlužníka, aby část mzdy posílal jim, mohou zabavit dlužníkovi auto i vybavení domácnosti, mohou mu vzít řidičský průkaz, i když se nedopustil žádného dopravního přestupku ale jen toho, že nesplácí dluhy a pokud to nestačí tak mu seberou i jeho dům nebo byt. Jsou známy případy lidí, kteří přišli o dům nebo byt kvůli dluhu v nepatrné výši. Dluh totiž narůstá o soudní poplatky a o náklady exekučního řízení, a tak se z dluhu ve výši v přepočtu 50 USD stane dluh ve výši 800-900 USD, což jsou vzhledem k nízké životní úrovni v ČR pro většinu občanů velké peníze, které nedokáží zaplatit. Věřitel přitom dostane pouze 50 USD, zbytek získá jeho advokát, soud a zejména exekutor. Pokud má člověk několik takových dluhů, hrozí mu že bude muset splácet dluhy až do konce života. Exekuční systém v ČR tak slouží k ekonomické likvidaci a ožebračování dlužníků. Z desetitisíců lidí se kvůli tomu stali bezdomovci. Řada českých občanů byla v důsledku exekucí dohnána k sebevraždě. Problém s exekucemi narůstá obrovskou rychlostí, v současné době je již v exekuci téměř pětina českých občanů. 

  Exekutoři mají obrovské zisky, někteří tak vydělali i miliardy, a mohou si proto dovolit lobovat mezi politiky, aby tento zločinný systém ekonomické likvidace dlužníků mohl pokračovat a co více, exekutoři stále dostávají nové pravomoci. Exekutorská mafie je významným sponzorem řady politických stran a politici jí proto jdou na ruku. Nedávno se například prosadila v českém parlamentu novela zákona o exekucích, podle které je možné v exekuci zabavit i majetek manžela dlužníka a to dokonce i za dluhy, které dlužníku vznikly před uzavřením manželství. Podobné praktiky jsou nejen nemorální, ale jsou i v rozporu s českou ústavou a s mezinárodními smlouvami o lidských právech, které Česká republika uzavřela. V ČR jsou však ústava, mezinárodní smlouvy i zákony cárem papíru a politici je nikdy nedodržovali.

   Privatizace státního majetku je již věcí minulosti, ale přesto zločinecká vládnoucí oligarchie tvoří další způsoby jak okrádat občany. Jedním ze způsobů je například podpora obnovitelných zdrojů energie, tedy v českých podmínkách zejména fotovoltaických elektráren. Parlament před několika lety schválil zákon o výkupu elektrické energie ze solárních elektráren, přičemž cena za kwh energie byla zhruba desetinásobná než je cena kwh energie z tepelných nebo jaderných elektráren. Tyto vysoké ceny energie pak pochopitelně musí zaplatit spotřebitelé. Ceny elektriky výrazně vzrostly a dnes jsou jedny z nejvyšších v Evropě. Astronomické zisky jsou do kapes hrstky provozovatelů fotovoltaických elektráren, mezi kterými je i mnoho vysokých politiků, lobbyistů a sponzorů politických stran.

   Další gigantickou loupeží jsou církevní restituce, tedy navrácení majetku církvím, který jim přes 100 let nepatřil, byl totiž majetkem veřejným. V České republice se jedná zejména o katolickou církev. Katolická církev v Českých zemích získala v minulých staletích obrovský majetek převážně nečestnými způsoby, tedy vykořisťováním nevolníků, prodejem odpustků, upalováním takzvaných čarodějnic a kacířů, jejichž majetek propadl církvi a zejména konfiskací majetku protestantů po třicetileté válce v letech 1618-1648 (Čechy byly původně převážně protestantskou zemí, po porážce ve třicetileté válce zde proběhla násilná rekatolizace a protestanti museli přestoupit na katolickou víru nebo odejít ze země. Majetek těch, kteří odešli získala katolická církev nebo německá šlechta). Proto byl ve 20. století majetek církvi zkonfiskován. V roce 2013 však tehdejší vláda premiéra Nečase prosadila proti vůli drtivé většiny českých občanů církevní restituce, církev tak získala obrovské množství půdy, zejména lesů a stát jí bude v příštích desetiletích vyplácet obrovské finanční náhrady, za majetek, který vrácen nebyl, avšak tyto náhrady jsou výrazně vyšší než byla cena tohoto majetku. Stát se tak ještě více zadluží. Co je podstatné je to, že tyto restituce budou vracet majetek Řádům Německých a Maltských rytířů, které u nás kolaborovaly s Hitlerem. To prolomí takzvané Benešovy dekrety a otevře to cestu sudetským Němcům, aby mohli získat zpět svůj majetek, který jim byl vyvlastněn a byli proto po válce vysídleni do Německa, bylo jich asi 3 miliony, pro kolaboraci s nacisty a jako náhradu škod, které Němci udělali Československu. Vše se odehrálo na základě Postupimských dohod, podepsaných po válce s Německem vítěznými mocnostmi.

   Ještě rozsáhlejší loupež majetku českých občanů byla devalvace české koruny provedená v listopadu 2013 Českou národní bankou (česká obdoba FED). Koruna byla zdevalvována o téměř deset procent následkem čehož vzrostla inflace a úspory českých občanů byly znehodnoceny. Zato na to vydělali spekulanti, kteří o tom v tomto zkorumpovaném státě jistě věděli předem a tak rychle nakoupili Eura a Dolary a samozřejmě i sama Česká národní banka, která těmito machinacemi z kurzem měny vydělala téměř deset miliard USD.

  Je neuvěřitelné že v evropské zemi, která se vydává za svobodný a demokratický stát a který je členem Evropské unie, NATO a dalších mezinárodních organizací, vládnou podobné poměry jako v zemích třetího světa ovládaných diktátorskými režimy. Situace se navíc neustále zhoršuje a stále více lidí upadá do chudoby. V roce 2013 vláda vedená politickou stranou ODS musela v důsledku katastrofální hospodářské situace a korupčních i jiných skandálů odstoupit a dnes má Česká republika novou vládu, přičemž bývalé vládní strany skončily v opozici. I nová vláda je však složená z politiků, kteří jsou součástí zločinecké vládnoucí oligarchie, proto se nezdá, že by se situace v ČR v blízké době mohla změnit k lepšímu.


 

 

home uzavření tunelů tisková konference resoluce v OSN 25.000 min. mzda justiční mafie exekutorská mafie anulace exekucí oběti listopadu ČR - neokolonie mezinárodní pakt 1 mezinárodní pakt 2 historie neokolonie ČR landsmanschaft Československý sněm náprava ČR náprava regionů dobře vám zaplatíme odkazy kontakt

 

 

 

Tento web formujícího-se hnutí 25000.cz popisuje porušování lidských práv z pohledu studentů práva a politologie. Obsah webu je z pohledu západního Evropana, kterému by ničili po čtvrt století jeho vlast. Web není dosud dokončen, proto žádáme, abyste brali vše negativní jako naše podezření a ověřili si fakta. Ohledně odporu dle článku 23 Listiny, i když jsme v odporu, násilné svržení režimu neplánujeme ani nedoporučujeme, naopak, před ním varujeme.

Copyright © 1989-2016 www.25000.cz. Naposledy změněno: 01. 04. 2017